Z DĚJIN OBCE

    Obec Libomyšl se rozkládá v úrodné rovině (285 m n.m.) na soutoku řeky Litavky a říčky Chumavy, od severu chráněná lesnatým, příkrým návrším mýtického názvu Vyšebohy. Centrum osídlení bylo již od středověku situováno na pravý břeh Litavky, kde jsou dodnes domy seskupeny v úhlednou, velkou náves podoby obdélníka.

    Místo však bylo intenzivně osídlováno již od pravěku. Býval zde zřejmě důležitý komunikační uzel, neboť se tu setkávala stezka vedoucí z jižních do středních Čech podél řeky Litavky se stezkou směřující podél říčky Chumavy k přechodu Brd mezi Hostomickou a Dobříšskou kotlinou. Nasvědčuje tomu řetězec opevněných výšinných sídlišť a hradišť (více na stránce Turistika) z různých pravěkých období a z raného středověku, z nichž Libomyšli nejbližší je teprve nedávno objevená lokalita zaujímající protáhlý vrchol zalesněného kopce zvaného Španělka východně od Libomyšle. Potvrzením pravěkých sídlištních aktivit v areálu dnešní obce je nejnovější objev obytných objektů z pozdní doby bronzové, učiněný při archeologickém dohledu nad výkopy pro vodovod, a to v místě před domem čp. 32. (Jde o ukázkový příklad, jak důležitou pro poznání historie obce může být docela obyčejná vodovodní rýha v zemi. Bohužel jde jen o pouhý zlomek možného poznání - vždyť kolik výkopů a zeminy odvezené na skládku nebylo odborně prozkoumáno!)

 

    V nedalekých Želkovicích se rozkládalo sídliště již v neolitu. Později, na ploše celé východní části obce a mezi cestami do Borku a Málkova, existovala rozlehlá knovízská osada doby halštatské. Severozápadně od středu obce v poloze Na Vinici a Pod Chlumem bylo v letech 1899-1900 objeveno pravěké a raně středověké pohřebiště, mimo jiné s "knížecími" hroby velmožů z 5. století př.n.l. pohřbených na dvoukolových vozech, s množstvím cenných bronzových předmětů (více...). Přestože patří mezi nejvýznamnější objevy české "keltologie", pohřebiště bylo značně poškozeno při zarovnávání terénu na pole. Podobnému osudu neuniklo ani rozsáhlé mohylové pohřebiště s téměř 50 mohylami ze stejného období (pozdní doby halštatské a časné laténské) rozkládající se na vyvýšené, původně zalesněné terasové plošině kolem dnešního dvora Kočvary západně od Libomyšle (více...).

    Nápadný homolovitý vrch Hrádek na východním okraji obce, pravděpodobně uměle nasypaná vyvýšenina průměru 132 m a výšky 21 m, je považována za knížecí pohřební mohylu snad ze 6.-5. století př.n.l. Pokud by tomu tak skutečně bylo, nacházela by se v Libomyšli jedna z největších mohyl v Evropě (největší je v Anglii u Silbury Hill s rozměry 165 x 40 m). Dodnes nebyla archeologicky prozkoumána, což by si jistě vzhledem ke svému možnému významu zasloužila. Jedna z teorií také uvažuje o pravěkém kultovním místě, božišti s pohřebištěm. Souvislost s pozdější kaplí sv. Jiří (bojujícímu s drakem - zlem ukrytým v dutém kopci) je velmi zajímavá. Původní tvar vrchu lehce pozměnily terénní úpravy při výstavbě gotické tvrze, jejíž pozůstatky jsou zřetelné v podobě obvodového valu a příkopu. V okolí Hrádku byly v letech 1924 a 1941 náhodně objeveny keltské hroby - ženy a bojovníka, ze 4.-3. století př.n.l.

   Z doby římské pochází jeden zajímavý, bohužel však odborně nezkoumaný a blíže nepopsaný, nález kostrového hrobu, ke kterému došlo v 19. století "někde na planině u Vyšeboh". V hrobu ležel denár z období císaře Hadriána, rámcově datovatelný do 2. století n.l.

    Osídlení katastru obce v raném středověku, tzv. době hradištní, dokládá povrchovým průzkumem zjištěné sídliště z mladší doby hradištní (10. století), rozkládající se asi 700 m jihovýchodně od Hrádku na levém břehu říčky Chumavy při jejím soutoku s potokem přitékajícím od severu. Poblíž procházela stará obchodní stezka vedoucí nad říční nivou Chumavy. Při stezce, již na katastru Neumětel, byl v 19. století objeven depot mincí - stříbrných denárů z přelomu 11. a 12. století (v raném středověku bylo toto území patrně zalesněno). Mladohradištní osada byla součástí sídelní komory rozprostírající se v Hořovické kotlině a tvořící ekonomické zázemí soudobého hradiště v Lochovicích.

    Založení vlastní obce Libomyšl je kladeno do 2. poloviny 14. století, spolu se vznikem tvrze na Hrádku (poprvé zmíněné až roku 1454). Tehdy se na příhodném místě u soutoku Litavky a Chumavy začali usazovat noví obyvatelé, v době tzv. velké kolonizace (gotická kolonizační obec). Feudální majitelé půdy svěřovali kolonizaci zvláštním podnikatelům, tzv. lokátorům. Ti rozdělili pozemek určený k založení obce na lány, na nichž mohli kolonisté stavět své usedlosti. Lány probíhaly kolmo na podélnou osu obce, kterou tvořila hlavní komunikace. Lokátor se stal doživotním nebo dědičným představeným obce (rychtářem), obdržel největší výměru usedlosti a obvykle byla podle něj nová obec pojmenována. V našem případě to mohla být osoba jménem Libomysl. První historická zpráva o Libomyšli pochází z roku 1370, kdy je zmiňována v souvislosti s jejími majiteli Oldřichem a Smilem z Libomyšle. Roku 1384 je uváděna též existence vsi s názvem Vyšebohy, ležící na stejnojmenném návrší (patrně v okolí prameniště). Roku 1482 je však označena již jako ves pustá. (V roce 1540 se k tomuto místu uvádí statek ve vlastnictví Jana Žichovce z Duban. Ve druhé polovině 19. století zde byl postaven tzv. ovčín, který byl po roce 1910 dán do dražby a v ní ho roku 1913 koupil statkář Chmel. V letech 1949–1990 zde hospodařil státní statek Mořina. Dnes je objekt v ruinách). Neobvyklý název Vyšebohy může mít spojitost s pradávnými kultovními praktikami.

V roce 1413 obec Libomyšl vlastnil Stach z Doubka a Libomyšle (viz znak obce). Z dalších držitelů vsi jsou v písemných pramenech zaznamenáni: Markéta z Pacova (1420 a 1459), Habart z Vraního (1427), Jan Dobronka z Libomyšle (1456), Štěpán Vamberský z Rohatec (1482), Vilém Podmokelský z Prostiboře (1528), Karel ze Svárova (1533), Hynek Černín z Chudenic (1537), Daniel Tatous z Vraního (1540). Za Oldřicha z Prostiboře a Lochovic se obec stala součástí lochovického panství. Snad ještě na přelomu 15. a 16. století vznikla v Libomyšli druhá tvrz, asi jako náhrada za starší tvrz na Hrádku. Stávala zřejmě v poplužním (hospodářském) dvoře v severovýchodní části vsi a zanikla po roce 1840. Její pozůstatky možná dosud ukrývá mohutné stavení bývalé sýpky. Starší tvrz na Hrádku sice ještě roku 1570 existovala, v dalších letech však již nebyla obývána ani udržována a brzy zanikla. Na jejím místě nechal roku 1698 Bernart Jiří Vratislav z Mitrovic postavit kapli (dřevěnou?) zasvěcenou sv. Jiří. Neudržovaná kaple byla zrušena roku 1787. Dřevo z ní obec použila roku 1792 na stavbu školy. Tři zvony z věže při kapli měly být darovány některému z nově zřizovaných kostelů a příjmy vázané na kapli měly přejít novému kostelu v Libomyšli, o jehož stavbě se uvažovalo. Místní pověst uvádí, že zvony prozatím uložené na zámku v Lochovicích prohrála v kartách tehdejší majitelka panství Walburga z Netolic a Bredů. Zvony prý pak byly odvezeny do Krumlova (Českého).

    Ani živelné katastrofy se obci nevyhnuly. V roce 1741 v Libomyšli vyhořelo 21 usedlostí, čímž zřejmě byla zničena do té doby převážně dřevěná roubená zástavba (tzv. typu středočeské pahorkatiny). Nová výstavba zachovala původní parcelaci, ale domy již byly stavěny z kamene. Protože však většina domů měla doškové střechy, další ničivé požáry pravidelně následovaly. Snad největší požár v roce 1816 zničil 37 usedlostí. Povodně se zástavbě kolem návsi vyhýbaly, neboť je položena na vyvýšeném pravém břehu, tudíž se voda obvykle rozlévala do polí na nižším levém břehu. Velkou škodu na fasádách však způsobilo v roce 1905 silné krupobití.

    Půdorys obce nevznikal nahodile, ale první obyvatelé jej citlivě vytvářeli s ohledem na síť zemských cest, povrch krajiny, průběh vodních toků a také s ohledem na své společenské postavení, způsob hospodaření a rozdělení pozemků. Půdorys obce není jen jejím vnějším obrazem, ale zároveň vyjadřuje i vůli člověka žít pospolitě. Dispozice obce je pravidelná, na obdélné návsi stojí bývalé rolnické usedlosti typického uspořádání se zástavbou kolem uzavřeného dvora - obytným stavením orientovaným štítem do návsi, navazujícími chlévy a na druhém konci parcely kolmo stojící průjezdní stodolou. Obcí prochází významná komunikace č. 118 ze Zdic do Příbrami.

    K nejzajímavějším stavbám obce patří bývalý hospodářský dvůr čp. 6 skrývající zřejmě v objektu bývalé sýpky pozůstatky druhé, mladší tvrze, dále usedlost čp. 1 se zachovanou výstavnou branou s kamenným ostěním z počátku 19. století, patrně nejstarší dochovaná usedlost čp. 33 ještě s roubenou světnicí "v kožichu", bývalý válcový mlýn čp. 42 zvaný Šoušův, postavený v novorenesančním slohu roku 1924, a dvě stavení staré (dnes obecní úřad) a nové školy. K památkám, které jsou chráněny státem, patří kaplička se zvonicí a pamětním křížem před budovou obecního úřadu a tvrziště Hrádek s památnou lípou na vrcholu. V obci je ale několik dalších staveb, které by si zasloužily památkovou ochranu. Kromě již zmíněné brány usedlosti čp. 1, sýpky dvora čp. 6, roubeného domu čp. 33 a Šoušova mlýna čp. 42 je to i kaplička s průčelím ukončeným štítkem a lidovou soškou madony uvnitř, stojící v severovýchodním koutě návsi. Náves doplňuje pomník Mistra Jana Husa z roku 1919 od V. Vokálka a památník obětem obou světových válek.

    Přestože si obec zachovala ve své centrální části svůj historický půdorys a množství domů svou tradiční podobu z 19. století s poměrně hodnotnými architektonickými úpravami z meziválečného období, v posledních 40 letech se ani Libomyšli nevyhnuly stavební aktivity, které narušily celkový malebný ráz obce. Jestliže je možné přijmout novou výstavbu v odpovídajících dimenzích na okrajích obce (avšak zásadně mimo okolí vrchu Hrádek), nelze do budoucna tolerovat jakoukoliv snahu o rozrušení dochovaného charakteru obvodové zástavby návsi. Naučme se ctít tradiční venkovskou architekturu, tvořící příjemné životní prostředí kvalitativně nesrovnatelné s městem.