K zamyšlení

je tolik věcí
které bych ti chtěl říct
ale jako by cizí ruka kryla má ústa
když dojde na to podstatné
mlčím jak ryba
a přitom hlouposti říkám stále
je tolik věcí
které ze mě vychází v proudu slov
s lehkostí barového svůdce
ale jako by cizí ruka kryla má ústa
když dojde na to podstatné
mlčím jak skála
a mé myšlenky jsou jak prsty
poloslepě tápající po skle
v téměř uskutečněném doteku
je tolik věcí
uvnitř v člověku

někdo by i mohl tvrdit
že stromy nemluví
ale to je pěkná hloupost
kámen úrazu spočívá v tom
že lidé neposlouchají
ani sami sebe
hrají
zvláštní přebíjenou se slovy
a na tváře už zapoměli
i na šepot ve větvích
jásavý růst
zrání
tichou sílu trpělivosti
a kořeny země
někdo by i mohl tvrdit
že na vřesovištích víly netančí
ale to je pěkná hloupost
já je viděl

[ předchozí ] [ o úroveň výše ] [ následující ]